Kontrolu peněžní nabídku a zbytek ekonomiky se postará sama o sobě. Škola ekonomického myšlení, která se vyvinula v opozici vůči po roce 1945 keynesiánské politiky řízení poptávky, zobrazování dřívější debaty mezi merkantilismu a klasická ekonomie. Monetarismus je založena na přesvědčení, že inflace má své kořeny ve vládě tisk příliš mnoho peněz. Je úzce spojena s Miltona Friedmana, který tvrdí, že na základě kvantitativní teorii peněz, že vláda by měla držet peněžní nabídku poměrně stabilní, rozšiřování mírně každý rok především umožnit pro přirozený růst ekonomiky. -Li to udělal, tržní síly by efektivně řešit problémy inflace, nezaměstnanosti a recese. Monetarismus měl své největší slávy v počátku osmdesátých let, kdy ekonomové, vlády a investoři vrhnul dychtivě se na každé nové statistiky peněžní nabídky, zejména ve Spojených státech a Velké Británii. Mnohé centrální banky naběhnutí formálních cíle pro růst zásob peněz, takže každý chvěje v datech byla zkoumána pro stopy na další pohyb v úrokové míry. Od té doby, představa, že rychlejší tempo růstu peněžní zásoby automaticky způsobuje vyšší inflace klesla o laskavost. Nabídky peněz je užitečný jako politika cíl pouze pokud vztah mezi penězi a nominálního HDP, a tudíž je inflace, stabilní a předvídatelný. Způsob peněžní nabídky ovlivňuje ceny a výstupu závisí na jak rychle šíří prostřednictvím ekonomiky. Problém je, že její rychlost oběhu může náhle změnit. Během osmdesátých, vazba mezi různými opatřeními nabídky peněz a inflace se ukázalo být méně zřetelná, než teorie monetaristický navrhla, a většina centrálních bank zastavil, stanovení závazných měnových cílů. Místo, mnohé přijaly explicitní inflační cíle.