Cena, při které jedna měna lze převést na jiného. Let, ekonomové a politici často změnili své myšlenky o tom, zda je vhodné snažit se udržet stabilní země směnný kurz, než to rozhodne tržní síly. Za dvě desetiletí po druhé světové válce, mnoho z hlavních měn byly stanoveny podle dohody o Bretton Woods. Během následujících dvou desetiletí, počet měn dovoleno plout zvýšila, ačkoli v devadesátých letech počet evropských měn trvale zabudované v hospodářské a měnové unie a některé jiné země dohodly na ustavení měnovou radu. Když kapitál může snadno proudit po celém světě, země nemůže určovat svůj směnný kurz a zároveň udržet nezávislou měnovou politiku. Předpokladu pomocí fixního směnného kurzu a kontrolu nad politiku úrokové sazby nabízené plovoucího směnného kurzu musí vybrat mezi důvěry a stability. Se na první pohled na tom světě mobility kapitálu pružnější směnný kurz zdá nejvhodnější dokument. Plovoucí měnu přiměje firmy a investory se obrnit proti výkyvům, ne je uspat do falešného pocitu stabilitu. By zahraniční banky obezřetnější půjčování. Ve stejné době politici dává možnost navrhnout své vlastní měnovou politiku. , Ale mají plovoucí měnové kurzy představují velkou nevýhodu: při přesunu z jednoho rovnováhy do jiného, měny mohou překročení a stát se vysoce nestabilní, zejména v případě, že velké množství kapitálu proudí do nebo ze země. Nestabilita má reálné ekonomické náklady. Získat nejlepší z obou světů, mnoho rozvíjejících se ekonomik se hybridní přístup, volně provázání jejich směnný kurz na jednotnou zahraniční měnu, jako je například dolaru, nebo do koše měn. Ale měnové krize na konci devadesátých let a neúspěch argentinská měnová rada, vedl mnoho ekonomů k závěru, že, pokud ne měnové unie, jako Euro, nejlepší politika může mít volně plovoucího směnného kurzu.