Eufemismus pro chudé země na světě, rovněž známé, často optimisticky, jako rozvíjející se ekonomiky. Zhruba čtyři pětiny 6 miliard lidí na světě už žije v rozvojových zemích, mnozí z nich v nejhlubší chudoby. Rozvojové země tvoří méně než jednu pětinu celkového světového HDP. Ekonomové se neshodnou na tom jak pravděpodobné – a jak rychle – rozvojové země mají se rozvíjet. Neoklasické ekonomie předpovídá, že chudé země poroste rychleji než oblasti bohatší. Důvod, proč se snižuje na kapitál. Od chudých zemí začít s méně kapitálu, by měly sklízet vyšší výnosy než bohatší země s více kapitálu z každého kousku nových investic. Ale toto dohánění efekt (nebo konvergence) není podporován v datech. , Neexistuje, ve skutečnosti nic takového jako typický rozvojové země. Oficiální rozvojové země světa patří (někdy) rychle rostoucích asijských tygrů a nejchudších zemí v Africe. Studie o vztahu mezi růstem a HDP na hlavu v bohatých a chudých zemích nenalezla žádný důkaz, že chudší země rostly rychleji. Ba, pokud vůbec něco, chudší země rostly mnohem pomaleji. Rozvoje ekonomiky tvrdí, že je to proto, že chudé země mají jedinečné problémy, které vyžadují odlišné politické řešení od těch, které konvenční vyvinuté světové ekonomiky nabízí. Ale nové endogenního růstu teorie místo toho tvrdí, že je podmíněné konvergenci. Hold konstanta takové faktory jako míra porodnosti zemi, její lidský kapitál a jeho vláda politiky (proxy podle podílu současné vládní výdaje v HDP) a chudších zemí obecně rostou rychleji než oblasti bohatší. , Ve skutečnosti, jiné faktory jsou není konstantní (všechny země nemají stejnou úroveň lidského kapitálu nebo stejné vládní politiky), absolutní konvergence nedojde. Vládní politiky se zdá být rozhodující. Země s široce volnotržní politiky – zejména, volného obchodu a údržba bezpečná vlastnická práva – zvýšily své tempo růstu. (I když někteří ekonomové tvrdí, že asijští tygři jsou výjimku z tohoto pravidla volného trhu. ) Otevřené ekonomiky mnohem rychleji rostly v průměru než uzavřené ekonomiky. Vyšší veřejné výdaje vzhledem k HDP je obvykle spojena s pomalejším růstem. Dále, vysoká inflace neprospívá růstu a je tak politické nestability. Nejchudší země mohou skutečně dohnat. Jejich šance tak jsou maximalizována politiky, jež dávají větší roli konkurence a pobídky, doma i v zahraničí. Přes počínaje velkou nevýhodou, je důkaz, že některé rozvojové země pomoci sami, protože promrhat zdroje mají. Instituce, že produkty efektivní řízení ekonomiky jsou rozhodující. Těchto zemí, které využívají své zdroje dobře dokáže rychle růst. Bylo zjištěno, svět nejrychleji rostoucí ekonomiky jsou malé podskupině výjimečných umělců v chudých zemích.