Země často poskytují podporu pro jejich zemědělci, kteří používají obchodní bariéry a dotace, například:

• domácí zemědělství, i když je to neefektivní světovými standardy, může být pojistné, v případě, že je obtížnější (jak to dělá, například v době války) nákupu zemědělských produktů ze zahraničí;
• zemědělci skupiny prokázaly obratnost při lobbování;
• politici se snažili zpomalit vylidňování venkovských oblastí;
• zemědělské ceny mohou být volatilní, v důsledku nepředvídatelné počasí, mimo jiné, a
• finanční podpora může poskytnout záchrannou síť v nečekanou tržních podmínkách. Obecně řečeno, mají vlády se dvě metody dotovat zemědělství. První, používané ve Spojených státech během třicátých let a ve Velké Británii, dříve, než vstoupily do Evropské unie, je se navyšují příjmy zemědělců, je-li jejich klesnout pod úroveň považují za přijatelné. Zemědělcům může být nutné zrušil část svých pozemků za tuto podporu. Druhým je zaručit minimální výši zemědělských cen skupují přebytek nabídky a ukládání nebo zničit, pokud ceny by jinak klesnout pod úroveň zaručené. To byl přístup přijatý v EU, když zřídila své společné zemědělské politiky. Aby se přímé náklady této subvence EU používají obchodní bariéry, včetně dovozních dávek, minimalizovat hospodářské soutěže EU zemědělci z produktů dostupné levněji na světové zemědělství trhy. Nedávné americké zemědělské dotační politiky má kombinovaný příjem top-ups a některé zaručené ceny. Jako většina vlád se staly více odhodlán mezinárodního obchodu, takové zemědělské politiky přišel pod rostoucím útoku, i když rétorika volného obchodu je často daleko předbíhá skutečné reformy. v roce 2003 se bohaté země dohromady strávil více než 300 miliard dolarů ročně, podporující jejich zemědělci, více než šestkrát, co strávili na zahraniční pomoc. Najít způsob, jak ukončit podporu zemědělství se stal zdaleka největší zbývající výzvou pro ty, kteří se snaží vyjednat globálního volného obchodu.