Pobočka orientovaným, často volně na myšlenky Keynes, charakteristický víru v aktivní vládní a podezření na tržní výsledky. Byl dominantní v 30 let po druhé světové válce a zvláště během šedesátých let, kdy se stal fiskální politika větší výdaje a volnější ve většině rozvinutých zemí, jak zákonodárce pokusil zabít z hospodářského cyklu. Během sedmdesátých, ze všech stran obviňován vzestupu inflace, keynesiánské politiky postupně vystřídal monetarismus a mikroekonomické politiky, která je vlastně hodně neoklasické ekonomie že Keynes v době stavěl. i tak, představa, že veřejné výdaje a daně mají klíčovou roli řídící poptávku, aby se přiblíží k plné zaměstnanosti, zůstal na srdci makroekonomická politika ve většině zemí, i po monetarista a nabídky revoluce v osmdesátých a devadesátých let. Nedávno, škola nových, více protržní ekonomové keynesiánské vyvinul, věří, že většina trhů práce, ale někdy jen pomalu.