V lednu 1999 11 z 15 zemí v Evropské unii sloučil své národní měny do jednotné evropské měny, eura. Tohoto rozhodnutí byl motivován částečně politiky a zčásti výhody ekonomické od vytvoření jediného, integrované evropské ekonomiky. Tyto dávky zahrnuty měnovou stabilitou a nízkou inflací, upsala nezávislá Evropská centrální banka (konkrétní přínos pro země s chudým inflace záznamy, jako je například Itálie a Španělsko, ale méně pro Německo tradičně nízké inflace). Dále, Evropské podniky a jednotlivci stál před zpracování jedné měny spíše než mnozí. Porovnání cen a mezd v Euro zóně se stala snazší, zvyšující se konkurence tím, že usnadní pro firmy prodávat po celé Euro zóny a pro spotřebitele se nejdříve porozhlédněte kolem. Tvořících jednotnou měnu zapojeny také rizika, avšak. Euro členů se vzdal práva na jejich vlastní úrokové sazby a možnost pohybu směnných kurzů vůči sobě navzájem. Se také dohodly omezení své rozpočtové deficity podle Paktu stability a růstu. Někteří ekonomové tvrdí, že tato ztráta pružnosti by mohla být nákladné, pokud jejich ekonomiky nechovala jako jeden a nelze snadno neupraví v jiných ohledech. , Jak dobře funkce Euro zóny bude záviset na jak to podobá cosi, čemu ekonomové říkají optimální měnová oblast. Když the Euro ekonomiky rostou nejsou v souladu, společné měnové politiky rizika pro některé příliš volná a příliš přísná vzhledem k ostatním. Pokud ano, může musí být velké převody peněžních prostředků z oblastí vede dobře těm vede špatně. , Ale pokud přetrvávají dopady šoků, fiskální transfery by jen oddálila den zúčtování; nakonec, mzdy nebo lidí (nebo obojí) by se posunout. v prvních několika letech, Euro dopadlo ostře proti dolaru, ačkoli uhrazené během konce roku 2002. Pomalého růstu v některých evropských ekonomik vedla k silnému tlaku na snižování úrokových sazeb a k Paktu stability a růstu byl porušen, i když není vyřazeno. , Do roku 2003 12 zemí přijaly Euro, v očekávání dalšího následovat po rozšíření EU na 25 členů v roce 2004.